Fuerteventura

Šest nocí pod širákem na kamenitém, sopečném kusu země mezi větrem a vlnami Atlantiku.

#utulnautulna

Na nádvoří Fakulty architektury ČVUT v Praze čekají útulny studentů architektury na přesun do krkonošského národního parku.

Brdy

Dvoudenní říjnový 35km okruh jižní částí Brd.

Krkonoše

Letní víkendové Krkonoše po hřebenovce plné lidí. Bez těžkého batohu, "na lenocha", i tak pěkných 42km. Vedro, koupání v Mumlavě, bouřka, mlhy, ceny vysoké, služby nízké.

Lužické hory

Z Rynoltic obloukem na hraniční vrchol Hvozd. A zpět přes Zámecký vrch směrem k Jablonému v Podještědí.

Sudety

Okolo Vlhoště v Ralské pahorkatině. Prudký výstup na Klíč nad Svorem. Kamenná brána zříceniny Milštějn. Nádrž Naděje. Suchým zaprášeným borovým lesem Kokořínska k jeskyni Psí kostel a Skalní bráně v Hradčanských stěnách. Křížem krážem lužní loukou kolem meandrujíí Ploučnice.

Žluticko

Šestnáct kilometrů podél Střely od pivovaru Chyše, přes Žlutici, kde se zastavil čas. Podél krásného Boreckého potoka, udolím trempů a klikatící se trati na ostroh Štědrého hrádku.

Malá Fatra 2017

Zimní Výrovka

Je únor. A krajina je znehybněna mrazem. Už to ale nemůžu vydržet, mám pocit, že jsem slyšel zpívat ptáky, a jestli ne, rád jsem si to vymyslel. Musím ven.

Vybral jsem si nedalekou říčku Výrovku, která po svém toku mění jméno z potoka Vavřinec na Kouřimku a Plaňaňku podle míst, jimiž protéká. Pouhých 50 kilometrů od Prahy směrem na Kutnou Horu je krajina, do které se nesmazatelně zapsala historie, úrodná půda okraje Polabské nížiny a dnes i dostupnost hlavního města. V krajině jsou doložitelné zbytky osídlení již z doby kamenné, slovanská hradiště z 6. století. Zvláště středověk a dodnes opevněné královské město Kouřim dalo tomuto kraji ducha, jejž nelze přehlédnout. Ten byl v baroku doplněn nejen o prvky okázalé zbožnosti, jako je Santiniho kaple v Kouřimi, ale i o mosty, mlýny a statky lemující Výrovku. Říčku, která k sobě jako ke zdroji vody a tedy života přitahovala s neúprosnou logikou lidská osídlení. 

 Krajina je před jarem přehledná a bezbranná, lehce penetrovatelná nejen okem. Zamrzlou říčku na horním toku lze překročit na libovolných místech. Pole, která budou za měsíc rozbahněná a neprůchozí, jsou teď pevná a je možné se vydat každým směrem. Místa, jež zarostou keři a ostružiní je splete a učiní neprůchodnými, jsou obnažená stejně jako poházené pneumatiky, stavební odpad a vůbec cokoli, co homo primitivus nechce na svém dvorku. Tam, kde říčka nezamrzla, se hromadí naplaveniny z plastových lahví a podivně páchnoucí pěna, která je směsí chemikálií spláchnutých z polí a něčeho, co nechci ani prozkoumávat. Jako by se krajina styděla za to, že ještě není nalíčená a jsou na ní vidět tyhle beďary lidské ubohosti. 

 Přehlédnout nelze pokusy socialistického zemědělství budovat komunismus, neunikne ani to, že vesnice umírají a obchody nefungují, hospody jsou dávno zavřené. Jen ta Kouřim se ještě drží. Do Prahy je blízko, všechno lze nakoupit tam. Každý má auto, a tak jde očekávat, že ten autobus z Kolína, ve kterém ze tří cestujících je pouze jeden místní, také dlouho ekonomicky nepřežije. Poté, co z něj vystoupím v Církvici u mlýna, odjíždí dál prázdný. 

 U mnoha vesnických domů stojí auta s pražskou značkou nebo je vidět, že to jsou už jen víkendové chalupy. Lidé sem jezdí tak akorát přespávat. Ani ta rodina, která se usadila na kraji Miškovic a vypadá, že utekla z Letné do „přírody“ – jev snadno rozpoznatelný podle nedbalé elegance matky s kočárkem pro dvojčata –, tu možná nevydrží. Vkusně nakombinované značkové oblečení z druhé ruky, kreativní sněhuláci s pomelovými čepičkami a „ledabyle vystajlovaná“ rustikální zákoutí jakoby připravena na focení pro hipsterský časopis Sofa. Ale to, co se valí z okolních komínů, z domů, které vypadají, že je obývá nějaký kočovný kmen lovců automobilových karosérií, i z komínů katalogových, barevně křiklavých domků s esúvéčkem před garáží a hypotékou, je brzo vyžene zpět blíž ke Šmeralce. Upřímnější a patřičnější genius loci má na druhé straně vesnice budoár místní omladiny, stlučený z toho, co zbylo po zahradách, zařízený z nábytku, který se už nehodil ani babičce do garáže. Na potrhaném gauči jistě proběhla nejedna ztráta panenství a seznámení s levným alkoholem a jointem, co přinesl Jarda od hasičů. Mimochodem, když se vracím a nastupuji v Plaňanech do vlaku, sedíme v tom motoráku tři, zřejmě nějaké magické číslo. 

 To ale předbíhám, stojím v Církvici a čekají mě dva dny cesty po zledovatělých cestách (které mě třikrát posadí na zadek... Ano třikrát!) krajinou, co se stydí

Říjnové Jeseníky